Prostředí - Dungeony - Tristram Cathedral

Úvodem

Abd al-Hazir popisuje:

„Poté, co jsem sám spatřil zbytky Tristramu, pocítil jsem potřebu zjistit další informace o tom, co se dělo v chodbách a kobkách pod starou katedrálou, která je tolik obestřena tajemstvím.

Původně byla postavena jako Horadrimský klášter někdy okolo roku 912, později byla budova přeměněna na Zakarumskou katedrálu. Legenda říká, že původní klášter byl postaven nad sklepením, kde byl uvězněn bájný Diablo, a že jeho domnělé osvobození vedlo k ohavnostem, které nyní spojujeme s názvem Tristram.

Abych objasnil mnohé záhady staré katedrály, vyhledal jsem jednoho starého dobrodruha, který statečně vešel do prastarých chodeb, o kterých se říkalo, že vedou do samotného pekla.

‚Všichni jsme slyšeli o podivnostech, které se dějí v Tristramu, ale lákala nás možnost dostat do rukou nějakou tu kořist,' na chvíli se zarazil a přemýšlel. Podrbal si pahýl, kde kdysi bývala jeho levá ruka.

‚Vždycky vám připadá divné, proč tam, kde příšery začínají dělat problémy, je to místo, kde najdete nejvíce pokladů. Proč tam, kde je bezpečno, není nikdy žádná kořist,' očividně se snaží zklidnit své napětí objasňováním celé události.

ss23-hires-nahled

‚Když jsme přišli do Tristramu, spoustu času jsme věnovali obchodování. Město mělo hezkou krčmu, pokud si vzpomínám. Pravda je, že tam bylo něco 'zlého' vycházejícího z toho starého kostela, bylo to z toho cítit. Já a moji druzi jsme si nechtěli připustit, že jsme měli strach, a tak poté, co nám došli výmluvy, jsme prostě šli dovnitř. A musím vám říct, nikdy jsem tolik necítil smrt, jako tam. Jakmile jsme vešli dovnitř, byli jsme napadeni nemrtvými,' odmlčel se a vzhlédl, zda se mu nevěřícně nesměji.

Když jsem se nesmál, pokračoval: ‚Je to tak, nemrtví. Čelil jsem jim několikrát, ale na to si nikdy nezvyknete. Myslíte si, že jste připraveni, ale je tam prostě něco, co vás tak sevře. Je to strašný pocit. Vaše ruce kloužou potem a je těžké udržet v rukou meč… když jste tam dole, tak z toho všeho skutečně pochybujete o svém zdravém rozumu. A zápach je tam nepředstavitelný. Nicméně jsme šli pomalu dál. Dostávalo se mi takového nejistého pocitu, který byl zároveň moje hnací síla vpřed.'

V tu chvíli se jeho nálada značně potemnila. Přistihl jsem se, jak jsem se naklonil blíže, aby mi neunikl ani ten nejmenší detail. ‚Pak se to začalo zhoršovat. Byli jsme napadání těmito… těmito temnými… bytostmi… skřítky nebo démony… nebo padlými… tak se jim myslím říká. Bylo jich tam spousta. Všichni byli červení a měli rohy. Útočili na nás ze všech stran. Nemyslím si, že byste skutečně někdy mohli být připraveni na něco takového. Byli jsme dezorientováni. Byla tam hrozná tma - a potom jsme to uslyšeli… ten hrozný zvuk, který umím popsat jen jako pilu, co řeže kosti,' dobrodruh se při té vzpomínce otřásl.

‚Bylo to tak nafouklé… a… byla tam krev, těla ležela všude kolem. A najednou byl u nás. Nedokázali jsme mu čelit. Poté, co Jeremy padl, jsem utekl. Je to opravdu tak, utekl jsem. A nechal jsem je tam všechny zemřít. Nedokázal jsem se tomu monstru postavit. Dokonce mě to monstrum zasáhlo tak, že jsem málem přišel o celou ruku. Nakonec jsem musel nechat zdravotníka dokončit práci…'

A pak dobrodruh odtáhl pryč, ztracen v zármutcích, které v tento den strpěl."


« Zpět do sekce Prostředí.