Monstra » Scavenger

Úvodem

Abd al-Hazir popisuje:

ss67-hires-nahled„Jak jsem začal padat k zemi, Burroughs mě čapnul za krk a divoce mnou zatřásl. ‚Ty doopravdy chceš nakrmit nějakého Dune Threshera, viď al-Hazíre?' zeptal se. ‚Copak jsi ještě nikdy neviděl Scavengery?'

Samozřejmě, že jsem již Scavengerz spatřil: malá, hrabavá stvoření, která hodují na zdechlinách. Na rozdíl od většiny zvířat tohoto typu jsou Scavengeři extrémně agresivní a nebudou se dvakrát rozmýšlet zaútočit na ty, kteří měli tu smůlu je potkat. Tito požírači zdechlin mají vypracované nohy, které používají k rychlým útokům, kdy vyskočí a snaží se zasáhnout zranitelná místa jako tvář či hrdlo. Jejich anatomie se nápadně podobá skokanům z pouště Aranoch, a proto tyto dvě skupiny tvorů mnozí z badatelů řadí do stejného živočišného řádu. Je také známo, že jakási očarovaná (někteří tvrdí démonická) odnož těchto Scavengerů sužovala dobrodruhy v Tristramu dobře před dvaceti lety. Scavengeři taktéž stojí za jednou velmi úzkostnou epizodou z mého mládí, ale to tu teď nebudu rozebírat.

‚Tak, Scavengeři nám uloví Dune Threshera,' řekl. Poté se chopil metrů provazu visícího z klece a přibil ho do země těžkým kolíkem. Pak si na své vysoké, potrhané boty připevnil něco, co vypadalo jako dlouhé čepele nožů a zaryl je do země.

‚Raději by ses měl někam uklidit.' A s těmito slovy, přidržujíc provazy, uvolnil petlici na boku klece a odhodil ji daleko do písku. Klec se rozlétla na kusy, jak se Scavengeři snažili freneticky dostat ze svého vězení. Sotva jsem měl čas podivit se, jak byl vůbec Burroughs schopen připevnit těm potvorám provaz kolem krku, aniž by se mu stačili zavrtat do písku. Byl jsem napjat k prasknutí. Cítil jsem se nahý a nechráněný. Jaká šílenost mě přesvědčila, že jít sem je dobrý nápad?

Pozoroval jsem pustinu, jak světla ubývalo a hledal nějaký pohyb či náznak Dune Threshera, kterak si klestí cestu pískem.

Bez absolutně žádného varování vystřelil písečný Dune Thresher na povrch, všechny tři Scavengery lapené ve svém hrozivém chřtánu. Poté, v gejzírech písku bleskově zajel pod povrch i se svou kořistí. Lana se ihned napjala, a já myslel, že to Burroughse rozerve ve dvě. Vůbec jsem nechápal, jak si mohl myslet, že si přitáhne tak obrovské zvíře - ale on se ani nepokoušel, jen stál a držel.

Po pár vteřinách, které trvaly celou věčnost, se provaz začal podivně cukat.

‚Táák, ti malí hajzlové už začali svou práci.' Na tváři mu zahrál příšerný úsměv. ‚Už to nebude trvat dlouho.'

Uběhlo pár chvil, a cukání provazů bylo stále slabší a slabší. Konečně si začal přitahovat úlovek. Když byl částečně již na kamenech, spatřil jsem, co se stalo. Dune Thresher spolkl Scavengery v celku a ti se mu na oplátku začali prokusovat skrze břišní stěnu ven dřív, než je zabijí žaludeční šťávy a kyseliny. Jeden Scavenger se ještě hýbal, ale slabě. Skoro z poloviny se dostal ven, prokousávajíc si cestu ven z Dune Thresher. Chňapal kolem sebe a jeho kůže byla postupně sžírána kyselinou. Začal jsem zvracet.

Burroughs uřízl bestii trojúhelníkovitou hlavu a smějíc se, začal mi vykládat, jak je písečný Dune Thresher úžasný: jeho rychlost při vynořování se z písku, ostrou spodní čelist, kterou si prokusuje cestu zemí - tvar čelisti umožňuje Dune Thresherovi bez námahy plavat pod pískem s nepředstavitelnou rychlostí, a spoustu dalšího, což mi šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Slabě jsem přikývl a přemýšlel, jak dlouho ještě bude trvat, než se dostanu domů a zalezu do postele."


« Zpět do sekce Monstra.