Monstra » Dune Thresher

Úvodem

Abd al-Hazir popisuje:

ss62-hires-nahled„Ve chvíli, kdy jsem hodlal přenést své myšlenky a poznatky ze začátku mých putování a honbě za moudrostí světa do jedné jediné knihy, ruka Vyšší moci mi poklepala po rameni. Potulný hraboš zabil jednoho z obyvatel hned za branami města. Díky tomu se mi naskytla úžasná příležitost spatřit na vlastní oči jednu ze znepokojujících nestvůr, s kterými sdílíme tento svět - divokého písečného Dune Threshera.

Obyvatelé měst se s písečným Dune Thresherem mohli setkávat jen vzácně, před dávnými časy byl totiž vyhnán z osídlených oblastí do pustin a pouští Borderlandu. Avšak čas od času, kdo ví, jestli sešlostí, věkem, či když byli zraněni, vyráželi tyto pekelné stvůry na hranici civilizace hodovat na slabých a bezbranných zvířatech, která lidé chovali. Kdykoliv k tomu došlo, byl povolán vyhlášený průvodce a lovec, aby tomu učinil přítrž - profík Franklin Burroughs.

Jelikož jsme oba zcestovalí a světa znalí, pochopitelně se naše cesty zkřížily již dříve (pozorný čtenář mého díla si bezpochyby vzpomene na tohoto šedovlasého neotesance, muže z mé klasiky, Kroniky Xiansaie). Tudíž jsem ho kontaktoval, abych mohl spolu s ním dát sbohem této hrabavé nestvůře. Nejprve se trochu cukal a dělal drahoty, ale vsadím se, že byl šťastný a vděčný za mou společnost.

Setkal jsem se s ním za soumraku na písčitých útesech, které obklopovaly pustiny Tardeinu. Když jsem se přiblížil, spatřil jsem Burroughse klečet na černých kamenech, jak něco zkoumá. Zahleděl jsem se na nejasnou hmotu, na kterou tak upřeně zíral, ale nebyl jsem schopen určit, co to je. Pozvedl ruku naznačujíc, že mám našlapovat zlehka. Když jsem se zeptal, v čem je problém, jen ukázal místo, které poutalo jeho pozornost a zeptal se, jestli chci skončit jako tento ubožák. Z plného hrdla jsem se rozesmál, myslíc, že na mě opět zkouší ty svoje laciné vtípky. Každý věděl, že Dune Thresherové útočí z pod písku, takže jsme byli zde na kamenech v bezpečí!

‚Pověz to jemu,' odvětil.

Podíval jsem se pozorněji a zvedl se mi žaludek. Kameny proměnily jeho zoufalý úprk v beznaděj, když na ně vyšplhal. Všude na zakrvavených kamenech kolem byly cáry kůže servané z jeho rukou a prstů. ‚Vyskočí přímo na tyto šutry a stáhnou tě dolů. Zkušený lovec může útok přežít, ale někdo jako ty pro ně bude příjemným zpestřením jídelníčku, když budeš takhle rachotit a dupat,' zasmál se pod vousy a vykročil ke své plně naložené káře.

Rychle, a hlavně tiše, jsem se stáhl od kamenů. A pak jsem zaslechl jekot. Burroughs z káry vylovil něco, co připomínalo jakousi bednu či klec, zakrytou černou plachtou. Ta klec byla zdrojem toho pekelného jekotu. Odněkud zpoza té plachty visely dolů tlustá lana. ‚To zdaleka nestačí', řekl a na důkaz toho s klecí pořádně zatřásl. Z klece vystřelily ještě odpornější skřeky, které mi projížděly hlavou jako ledově ostré čepele. Ale to nebylo nic oproti tomu, co jsem uslyšel poté - smrtící víření písku, které značilo jen jediné - příchod Dune Threshera.

‚Jejich jek a ryk trochu Dune Threshera podráždí a zdivočí. Raději je vypustíme do písku dřív, než budeme mít společnost.' S těmito slovy oderval víko klece. Šok z toho, co jsem v kleci zahlédl, mě prostoupil a okamžitě mě ochromil. Všechno se mi slilo v nevýraznou, odpornou šeď a kolena se mi podlomila."


« Zpět do sekce Monstra.